Dvojí zkoušky Agility Valašské Meziříčí 10.6.2007
aneb naše oficiální potřetí a aneb
do třetice u Slávky Podmolové :o)
Ráno jsme, od minula v nezměněné sestavě, tedy DostalsCar a Luca, Peťa, Ája, Terka, já a hafutci vyrazili směr Valmez, abychom si zaběhali, ale hlavně abychom si užili skvělý dník…
Musím se přiznat, že jsem po včerejším celkem vydařeném tréninku byla v očekávání, co že tam s Dorinkou zase vyvedem, zda se nám bude dařit a tak…Bylo pěkně, jedničky jako tradičně běhaly jako první, takže ještě nebylo tolik vedro…parkury nám Slávka postavila velmi pěkné, žádná námi neoblíbená překážka tam nebyla a kvůli indisponované paní rozhodčí tam nebyla ani kladina, ze které Dorinka poslední dobou ráda skáče zóny ;o) (mou vinou samozřejmě ;o) )
První parkur byl postaven a na řadu přišli smolíci…S Dorinkou jsme běžely hned jako druhé…tak jak Dorinka miluje tahací kolečko, nedařilo se mi zaujmout její pozornost natolik, abych ji dostatečně namotivovala, koukala mi po pejscích kolem ( je v tom nejlepším háracím období :o) ) a už jsme musely na start…první skočka a hned áčko…Dorinka si asi vzpomněla na krkolomný pád na áčku na MS poháru a rozhodla se ho bojkotovat…tak jsem ji vzala do ruk a pomohla ji vyškrábat se nahoru…pak už běžela celkem pěkně, ale opět ne v rychlosti, na kterou jsem u ní zvyklá…předposlední překážku – opět áčko, vyhla znovu, takže jsme opět tlačili do zadečku, abychom to zvládly…podařilo se :o)
Před druhým během si mě osedlala nervozita, na mé poměry dosud nevídaná… pravděpodobně za to mohlo opět áčko, které z parkuru nezmizlo…a já to začla hodně vnitřně řešit…běh už to byl o dost svižnější než ten první, po cestě jsme však posbírali několik chybiček za skočenou houpačku a tyčku ve slalomu…a bylo to tu…předposlední překážka již zmiňované áčko…a Dorinka opět vyhla…no ale nevzdala to, Rampepurda moje malinkatá, viděla paniččiny zoufalé oči a rozhodla se ho pěkně a bez pomoci zdolat…a už tu byl cíl :o) výsledek ani nevím, ale není podstatný…my totiž to dnešní prokleté áčko v běhu zvládly a to byla pro nás výhra dne…v cíli jsme se radovaly jako malé :o) děkuju Dorinko :o)
Ale nebyla to poslední výhra dne :o) Dorinka se rozhodla, že mi dneska bude dělat radostí fůru a tak po odběhání všech běhů přišel na řadu těžký látkový tunel, se kterým máme hodně velké problémy…včerejší cvičák a naše skvělá paní instruktorka přišla na metodu jak Dorinku přesvědčit o tom, jak se ta ošklivá věc správně překonává, aniž by ji s tím někdo pomohl…Ano jídlo…jídlo je snad i do budoucna tím pravým řešením :o)
Byl to druhý testík této metody a Dorinka se nenechala zahanbit…a už bez zaváhání tunel překonala…mám ohromnou radost…jsme teprve na samotném začátku upevnění této metody, chce to ještě hodně času, ale já pevně věřím, že se nám tu moji Dorotku Máchalovou konečně podařilo přelstít…Luci děkuju moc :o)
A poslední výhra dneška: ještě jsme si daly tréninkově áčko a Dorinka ho překonala s naprostým přehledem a tak věřím, že komplex z pádu či co za tím bylo je už nenávratně pryč…
Po cestě domů jsme se ještě stavili všeci na Hlučín vykoupat sebe i pejsky, vydováděli se ve vodě a jeli domů…děkuju všem za naprosto úžasný den…a děkuju moc…
Ofiko výsledky, ikdyž nejsou vůbec důležité, najdete zde a taky koukněte pořádně na fotečky, za které moc děkuji Ditě Jiráskové.