Bahno sem, bahno tam, jak já parkur překonám?
Ráno, když jsem otevřela oči, zajásala jsem. Sluníčko svítilo, obloha vymetená, počasí akorát stvořené na trénink. Nebrala jsem Dorince jako obvykle ani tašku do busu ani hadru, no prostě nic...v autobuse jsem si pak uvědomila, že jsem zapomněla i kopačky...no prostě takový lážo plážo výlet, " dyť je stejně sucho" pomyslela jsem si, " tak to neva". O opaku mě hned po příchodu na cvičák přesvědčil Faust, pak Edry - kteří vypadali tak nějak bahnoidně, no a pak i jejich lidská část smečky, Makeka, Uca i Peťa zcela obaleni v bahně. Snažila jsem sama sebe přesvědčit, že povrch je téměř ideální, můj záměr byl však brzy zmařen, při snaze přebrodit se ke spadlé bočnici :o) Bylo mi jasné, že čistá domů nepřijdu, tak v poslední snaze zachovat alespoň něco relativně čistého jsem si sundala bundu a dala přes židli. Fouknul vítr, bunda spadla... ani tendle záměr se neuskutečnil :o)
Largové svoje odběhali, teda spíše odbruslili či odbaletili a přišli jsme na řadu my, smolíci...Některé čivavy se tvářily, že bahno v životě neviděly, a odmítaly se brodit po jejich kolena v tom hnědém studeném sajrajtu, takže se okruh překonavatelů bahna rychle snížil. Musím říct, že byť vetšinou Dorince stačím, dnes jsem neměla šanci:o). Baletí piruetky, sem tam nějaký ten krasobruslařský prvek. Bez kopaček, a s hlavním cílem neublížit psovi a potažmo i sobě, jsme se dobahnili až na konec tréninku...:o)
Bylo to supr, vysmátí jak leča a s bahnem až za ušima, jsme se pak vydaly domů. Po cestě na tramvaj, v tramvaji, v druhé tramvaji a následně i po cestě od tramvaje, ze mě padaly tuny bahna. Já jak prase, Dorinka jak prase :o) Nastoupily jsme do tramvaje, při kupování lístku mě pan řidič přejel rentgenovýma očima a v momentě, když jsem si cvakala, pán s berlema vyskočil a uvolňoval mi místo...nevím jestli se bál případného zabahnění, nebo snad ze soucitu...:o) Po zbytek cesty i na přestupní zastávce nás probodávaly desítky očí, dost tomu přidávala i sama Dorinka, která si uvědomovala situaci a s obráceným létajícím talířem pochodovala mezi lidmi jestli nám snad někdo nepřidá :o) Nepřidal...na Větřky holt musí panička regulérně vydělat sama :o)
Tento článeček je vlasně o ničem, tak se nezlobte, ale když já mám z toho dneška tak nějak úplně skvělý pocit. Prostě byť je bahno v našich klimatických podmínkách jevem vídaným poměrně často a tento výsledek a způsob cestování domů z tréninku nám opravdu není cizí, musela jsem se s vámi podělit o naše dnešní zážitky...:o)